Kouzlo přítomnosti

Proč se my blázni škrábeme, plazíme, plahočíme, hrabeme a vlečeme na vysoké kopce? Toužíme po pohledu shora, po nadhledu. Přejeme si nahlédnout na to naše legrační pinožení odjinud. Díváme se na naše životy „okem boha“, toho, který vidí z výšky a rozumí zblízka.

Tyhle výstupy na kopce a hory mě odjakživa fascinují. Abych spojila kouzlo nadhledu a požitek z běhu, vybrala jsem si tréninkově Petřínský vrch. Jsou odtud jedny z nejkrásnějších výhledů na Prahu, město, které miluji, kterému jsem oddaná.

Běžím nahoru a užívám si času, který jsem si urvala navzdory práci a rodině. Běhám za sebe a za všechny ty, kteří běhat nemohou. Běhám za všechny, kteří stojí celý den na nohou a na sebe si čas neudělají. Běhám za to, aby byl svět lepší. Běhám za všechny své blízké i vzdálené známé, klienty, prostě za všechny lidi, které mám ráda. Běhám za lásku, přátelství a celosvětový mír i za to, abych v třiceti šesti měla velikost třicet šest.

Běžím a snažím se nezastavit. Běžím, běžím, běžím a když už dech nestačí a svaly pálí, sedám si do trávy, dýchám a přepínám. Všechny mé záležitosti – práce, rodina, klienti, světový mír a velikost třicet šest mizí. Vidím ohnuté stéblo, úžasnou barvu kamení, hlínu, která má tolik odstínů, srdce mi v těle buší jako buben a cítím pronikavou vůni jasmínů. Vnímám víc než kdy jindy, že jediný moment, který máme, je teď. Teď – teď – teď – teď- teď…