ŠTĚSTÍ - Magdalena Vokáčová

ŠTĚSTÍ

O štěstí

 

Milý Šimone,

 

ráda bych Ti napsala pár slov o štěstí. Když ses narodil, převrátilo to můj dosavadní život vzhůru nohama. Pochopila jsem, že štěstí nevypadá tak, jak ho vidíme v reklamách a hollywoodských filmech. Štěstí může mít klidně podobu kruhů pod očima, deseti kil navíc a plačícího uzlíčku života v náručí. Stát se matkou byla pro mě velká lekce o tom, jak různě může štěstí vypadat…

 

Když ses narodil, přemýšlela jsem víc než kdy před tím nad smyslem života. Jak to, že se tohle nádherné dítě už s prvním pláčem stává odsouzencem k smrti? Jak to, že jsem matka aniž bych nějak výrazně dospěla, zmoudřela nebo prošla vyšším zasvěcením? Jak to, že mě nikdo nepřipravil na roli mámy, ve které se najednou nehodily derivace, španělská slovesa, rozbor monologu ani choreografie? A tak jsem tančila choreografii od sporáku k postýlce, počítala plenky, vedla monology sama se sebou a sloveso jsem měla v hlavě většinou jen jedno: spát!

 

Umíš si představit, jak jsem se těšila na Tvé první vývojové úspěchy. Postupně si dosahoval milníků, po kterých my rodiče toužíme a já si v tom letu palčivě uvědomila, že je blbost pořád Tě někam popohánět a těšit se na další vývojová stadia, že jediné, co máme k dispozici, je přítomnost.

 

Pamatuješ, jak jsem Ti jednou vysvětlovala frázi ,,carrot and stick“? Přirovnání vychází z doby, kdy lidé potřebovali pro svoji práci tvrdohlavé osly. Jezdec, který jel na zvířeti, měl v ruce hůl. Na jednom konci té hole byla uvázaná mrkev. Tvrdohlavý oslík se tak s vidinou mrkve před očima pouštěl odhodlaně terénem, kterým by se mu jinak jít nechtělo. Pokud ale odměna nezabrala, klacek mohl být použit z druhé strany jako bič.

 

Uvědomuji si, jak naše společnost před nás pořád věší mrkvičky. Až se stane to a to, až budeš mít to a to, až, až , až … tak budeš šťastný. A tak se před námi tyčí pomyslné hory ,,Ažpaky“, které slibují štěstí. Jenže budoucnost je představa, minulost vzpomínka, takže jediné, co můžeme skutečně prožít, je přítomnost.

 

Všichni se těší na to, až bude dítě sedět, až bude chodit, mluvit, až půjde do školky, pak do školy… Ve škole nás ale pomalu začnou strašit budoucností. Tím, že se nedostaneme na střední, že neuděláme maturitu nebo zkoušky na vysokou. Pak přijde období, kdy člověk hledá prvního partnera. A tak v pubertě přibývá další společenská mrkev – až budu někoho mít.

 

Jenže nakonec uděláš maturitu, dokončíš vysokou školu, máš partnera, takže by logicky měla přijít ta dlouho očekávaná odměna, pocit štěstí. Jenže namísto toho je tady vstup do nové práce, který přináší spoustu náročných situací. S nezkušeností je spojená nejistota, která vede mladé lidi na celém světě k tomu, aby předstírali, že umí to, co zatím neumí.

 

Dalo by se říct, že tehdy je člověk skutečně dospělý – tedy že dospěl do kýženého cíle. Jenže další mrkvičky už jsou v záloze. Kdy se budete brát? Kde budete bydlet? Kdy budete mít dítě? Kdy budete mít druhé? A najednou se člověk otočí a zjistí, že pořád čekal na to, až přijdou nějaké vysněné okolnosti, až bude tohle nebo ono hotovo. A teprve tehdy si mnoho lidí uvědomí, že stárne a ,,až pak“ vymění za ,,tenkrát“…

 

Chvíle, kdy jsem jako máma šťastná jsou často nenápadné. Když se dívám, jak v posteli oddychuješ, když se spolu smějeme nějaké blbosti, když si pochutnáváš na něčem, co jsem s láskou připravovala, když pořádáš páteční radostný výkřik a odkopáváš školní tašku v předsíni, když se Ti dívám do očí a vidím v nich Tvou duši, když Ti čtu a ty mě pořád přerušuješ, protože mi chceš něco říct. Když si každý děláme něco svého, ale já cítím, že jsi šťastný v tom svém prostoru, s mámou za zády.

 

Lidé si často spojují štěstí s uspokojením, ale já ho mám daleko víc spojené se smysluplností. Štěstí je pro mě schopnost ocenit a naplno využít čas, který máme k dispozici. Objevit to, v čem jsem jedinečná, a rozpoznat, jak mohu zrovna já obohatit lidstvo. Štěstí je pro mě stav, kdy si užíváme naši životní cestu a cítíme tichou vnitřní radost z toho, že jdeme dobrým směrem.

 

Z celého srdce si přeju, abys žil naplno a vychutnával si každý moment života, protože štěstí není něco, co na Tebe jednou v budoucnu čeká, štěstí je každodenní práce, schopnost být vděčný za to, co je nám dáno.

 

S láskou, máma

 

 

Starší příspěvky:
Úvod k Blogu

Dopisy svému synovi Šimonovi jsem začala psát 14. 7. 2007. Byla jsem tehdy ve čtvrtém měsíci těhotenství a lékařka mi...

Zavřít