Žijeme v době narcismu?
Po tzv. postmoderně tu máme další -ismus. Žijeme v období narcismu. Nejen, že máme tendenci vychovávat z našich dětí do sebe zahleděné narcisy, sami se k sebezahledění úspěšně propracováváme. Máme k tomu prvotřídní nástroje jako např. ,,knihu tváří“ (face book), která nám nabízí nastavovat světu tvář právě z té strany, kterou chceme, aby viděl.
Narcistický směr pozoruji také v práci. Jak jinak si vysvětlit, že mi do schránky co chvíli přistane email s něčím na způsob: …,,četl jsem po sobě svoji knihu a úplně mě ovanul úžas nad mojí vlastní moudrostí.“Nebo: ,,Nad knihou, kterou jsem napsal a po roce otevřel, jsem se rozplakal. Opravdu dávám druhým lidem tolik?“ ,,Skromně řečeno moje nová kniha je geniální.“
Při nejlepší vůli se do tohoto rozpoložení nedokážu dostat. Když čtu po sobě vlastní texty, cítím v lepším případě překvapení, že to není tolik trapné, jak mi to před nedávnem připadalo. Úplně vždycky vidím, že text by šel napsat lépe, někde by potřeboval zkrátit a jinde trochu rozvést… Nikdy mě bohužel nepřepadly ataky dojetí z toho, co dělám pro druhé. Zjišťuji tedy, že jsem ve svém přístupu poněkud nemoderní. Zastaralá. Zchátralá. Opotřebovaná. Okoralá. Nebo snad moderní, svěží, šťavnatá, prostě čupr?
Chápu sice, že stará lidová moudrost říká, že dobré zboží se chválí samo, ale jaká jsou kritéria jakosti? Dříve napsal autor knihu a nechal více méně na druhých, zda jim text něco přináší, jestli je srozumitelný a zapadá-li do kontextu dějin. Současný autor se těmito zasmrádlými pravidly neřídí. Lidem ke knize napíše a pravidelně sděluje skrze maily a fb, co si mají o knize i o autorovi myslet. Dnes jako čtenář dostanete balíček: kniha + názor na autora + názor na knihu.
Moderní přístup skýtá čtenáři jisté výhody. Dává mu možnost neopotřebovávat si mozek nadbytečným uvažováním, knihu dostane i s názorem a hotovo. Za své peníze získá přidanou hodnotu. Narcismus je však nebezpečný v tom, že bere slovu jeho původní moc. Tou mocí je smysl. To, že mám právo mluvit na veřejnosti pouze tehdy, když sděluji něco, co druhé buď informuje, nebo pobaví anebo dovede k zamyšlení.
PS: Pokud vám můj text nesedl, připadá vám moc skeptický, kritický nebo prostě hloupý, věřte, nejste na to sami. Myslím si totéž.
PPS: Určitě si přečtěte Zakázanou učebnici koučování. Kdybyste z ní byli rozpačití, uvědomte si, že je geniální, dnes ráno jsem nad ní plakala dojetím. Pokud už jí máte doma, kupte si jí podruhé, třetí dostanete zdarma jako podstavec pod konvici na čaj.
PPPS: S láskou vzpomínám na básníka, překladatele a výtvarníka Jiřího Koláře. Ten se nemohl dál dívat na zneužívání slova v socialistickém tisku a tak přešel od psaní textů k tvorbě koláží. Takže si jdu stříhat…