Život je…! - Magdalena Vokáčová

Život je…!

Je neděle, rodina je pryč, za mnou jsou tři pracovní víkendy a já vím definitivně jistě, že dnes zůstanu v posteli alespoň do půl desáté. Mám tlustý župan, tlusté ponožky, tlustou peřinu a sama jsem povánočně trochu tlustá. A je mi to fuk. Jediný, kdo mi dělá společnost, je naše ohařka Denisa a já ji před chvílí uplatila, aby se ještě nechtěla jít venčit a vyrobila jsem jí z vlastní osušky provizorní pelíšek v ložnici. Štěstím se nemůže vzpamatovat, a tak zmámeně leží, překvapená, že po marných tisících nájezdech na naši ložnici konečně dosáhla vítězství.

Potřebuju se povalovat, poslouchat ticho, prohlížet si nebe (máme totiž postel v podkroví), poslouchat ticho, koukat do prázdna, poslouchat ticho, podívat se na vlastní představy, poslouchat ticho, jen tak existovat a poslouchat ticho, svůj dech a vrkání holubů. A uvědomuju si, že štěstí je tiché, že to je právě ten pocit vnímání přítomnosti, který nás ovane jako bríza, lehoučký a voňavý vítr, ve chvíli, kdy se zastaví čas.

A pak jsem si vzpomněla, jak vypadá štěstí ve filmu: nádherná šestnáctiletá dívka se objímá s mužným manekýnem na pláži při západu slunce. Namalovaná krasavice se povaluje v sexy hedvábné košilce na posteli v luxusním hotelu a popíjí snídaňové šampaňské. Dav rozumných lidí, kteří právě dostudovali vysokou školu, se promění v mateřskou školku, hází do výšky své absolventské čepice, jásá a hrne se ke dveřím, ze kterých za výkřiků Dokázali jsme to! organizovaně vybíhá ven. Krásní, mladí a hodně rozesmátí lidé mávají z auta, které nemá střechu…

Můj osmiletý syn, který nedávno na návštěvě shlédl jeden takový snímek, se mě nevinně zeptal, proč ta reklama byla tak dlouhá. Marně jsem mu vysvětlovala, že to nebyla reklama, ale americký film. „Ale film na co, jako co prodával?“, ptal se syn neodbytně. A protože jsem nevěděla, co odpovědět lepšího, řekla jsem mu, že tyhle filmy prodávají štěstí, že nám vnucují představu, jak štěstí vypadá, a chtějí, abychom o takové štěstí usilovali a v té honbě za ,,tímto štěstím“ zapomínali na to, že už třeba šťastní jsme, že jsme si toho možná zatím jenom nevšimli.

A syn prohlásil, že náš život je krátký, abychom se dívali na takovéhle filmy. A tak jsme dali společně dohromady seznam, na co všechno je náš život krátký:

Život je krátký na to, abychom si na něco hráli.

Život je krátký na to, abychom si spolu nehráli.

Život je krátký na to, abychom zapomněli na ty, které máme rádi, abychom se neuměli zasmát na celé kolo, abychom necestovali, abychom spolu neplakali, abychom si nevyprávěli, co se nám zdálo, abychom si navzájem nenakreslili obrázky, abychom si spolu nezazpívali.

Život je krátký na to, abychom žili za mlhou hustou tak, že by se dala krájet.

A proto se vykašlete na přehnané ambice, narvané účty, strategická přátelství, pět kilo, které máte navíc, trable s dovolenou, pozorování vrásek v zrcadle, seznamy, které svědčí o tom, co všechno jste měli udělat a neudělali, a jenom si všimněte, že život je…  to stačí:)

PS: Pokud vám neodpovídám na zprávy, maily a komentáře hned, nezlobte se prosím. Není to vámi, je to tím, že žiju:). Odpovím vám hned, jakmile se na to vrhnu.

to do-

  • Kristyna Baumanova

    Absolutni pravda♡. Krasne napsany.
    Otazka je: „A kdy chces jako
    zit, kdyz nezijes ted? :-)“

Starší příspěvky:
Jak si namísto vánočního šílení zamilovat advent?

Co vůbec znamená advent? Kolik svíček má původní adventní věnec? Co která svíčka znamená? Jak lze využít vánoční období pro...

Zavřít