Umění hovořit jasně
Do koučovny přišli společně. Hezcí lidé, působící dojmem jakési vzornosti. Typická bývalá jedničkářka a dřívější premiant. Na první pohled úspěšný, k sobě ladící pár. Jenže velmi rychle se ukázalo, že jejich vztah má do idylky daleko…
„Ať řeknu cokoliv, Pavla to vezme a třikrát to překroutí. Ještě horší je, že své verzi následně sama věří. Pak se těmi nesmysly, údajně mými slovy, ohání v nejednom sporu. Když se jí snažím vysvětlit, že tohle jsem nikdy neřekl, je akorát naštvanější. Přitom se zlobí kvůli něčemu, co jsem nikdy neprohlásil,“ rozčiluje se Erik.
Také se vám stává, že hovoříte s parterem a nedaří se vám vyjádřit to, co chcete říct? Respektive ještě než domluvíte, váš partner slova vezme, překroutí a ještě je obrátí proti vám? V takových chvílích často neslyší, co ve skutečnosti říkáte, slyší svůj strach a promítá do rozhovoru vlastní obavy. Manipulace slovy druhého je opakem naslouchání.
Minule jsme hovořili o tom, co udělat pro to, abychom dokázali partnerovi lépe naslouchat. Existuje však také možnost, abychom zároveň pracovali na umění hovořit jasně a srozumitelně?
Proč se zabývat uměním mluvit jasně?
Psychologové, antropologové a sociologové zkoumají stále dokola, proč dochází ke krachům ve vztazích. Předmětem výzkumů je otázka, jak by se dalo nepěkným koncům ve vztazích předejít. Zkoumaly se různé vlivy na vztah, např. socioekonomické poměry – nezaměstnanost, bydlení, povolání, spokojenost v práci, výše příjmů apod. Dále osobní předpoklady partnerů, tedy jejich temperament, zájmy, zvyky, očekávání od vztahu atd. A samozřejmě se zkoumaly i faktory vztahové jako například četnost komunikace či vzájemná úcta.
Stále se ukazuje, že nejdůležitějším faktorem je komunikace. Nezáleží tedy tolik na tom, jak moc jsme rozdílní, jak jiné máme zájmy a zvyky, jaké máme problémy, ale nejvíc záleží na tom, jak o daných rozdílnostech a problémech dokážeme komunikovat. Jinými slovy, můžeme žít ve zdánlivě nepříznivých podmínkách s velmi odlišným partnerem, než jsme my sami, ale pokud spolu dokážeme komunikovat, můžeme žít v mnohem šťastnějším vztahu, než pokud máme příznivé podmínky s partnerem, který je nám sice podobný, ale hovořit spolu nedokážeme. Pro zachování vztahu nejsou tedy až tolik důležité vnější překážky, ale spíše způsob, jak pár dané problémy řeší.
Co vůbec znamená hovořit jasně?
Mluvit jasně znamená otevřít se a popsat, co se ve vás odehrává.
K tomu, abychom hovořili jasně a srozumitelně, potřebujeme sebevědomí, sebereflexi a odvahu. Potřebujeme totiž komunikovat o tom, co chceme, a abychom to mohli sdělovat, musíme svá přání a potřeby znát. Odvahu pak potřebujeme proto, abychom byli ochotní se za naše potřeby a očekávání postavit. Ve vztahu řešíme jednak své vlastní potřeby, potřeby partnera, ale i potřeby našeho vztahu jako takového. Vztah je vztahem tehdy, dokud druhého naše touhy, potřeby a přání zajímají a dokud nás zajímají přání a očekávání našeho partnera.
5 základních doporučení, jak mluvit jasně:
Mluvte o sobě, o tom, jak se cítíte. Sebereflexe, vědomí toho, kdo jsem, co mi jde a co mi naopak nejde, co potřebuji, je předpokladem pro to, abychom mluvili jasně. Hovořit jasně totiž znamená jasně myslet.
- Otevřete se
Své potřeby a pocity vyjadřujte přímo, vyhýbejte se výčitkám a obviněním. - Používejte ich formu
Hovořte vždy o sobě, o svých pocitech. Nezačínejte věty slovem ty, protože takto začínají všechny výčitky, obvinění, která plodí reakci protiútoku nebo sebeobhajoby. - Hovořte vždy konkrétně
Mluvte pouze o konkrétní situaci. Vyhýbejte se veškerému zobecňování –vždycky, nikdy apod. Zobecnění vždy vyvolá nesouhlas a vede partnera od tématu komunikace. Ve vašich sděleních oddělujte partnerovo jednání od pocitů a myšlenek, které ve vás jeho jednání vyvolává. - Setrvejte u tématu
Ohlídejte si, zda se debata ještě stále točí okolo toho, co jste chtěli partnerovi sdělit. Vynechte vše, co nesměřuje k vašemu sdělení. - Chtějte se opravdu dozvědět
Pokud se na něco ptáte, ptejte se tak dlouho, dokud se opravdu nedozvíte odpověď.
Zní to jednoduše. Proč se tedy v praxi ukazuje, že hovořit jasně je problematické?
Co nám nejčastěji brání komunikovat jasně?
Jsou tři nejčastější překážky naší schopnosti hovořit jasně:
Obava z toho, abychom s našimi nároky byli pro druhého přijatelní.
To, že sami přesně nevíme, co chceme. Nenaučili jsme se uvažovat konstruktivně, hovořit o tom, co chceme, ale naopak se soustředíme na to, co nechceme a co se nám nelíbí.
A třetím důvodem je obava z toho, že zraníme partnerovy city.
Nevíme, co chceme
Pokud sami přesně nevíme, co chceme, nemáme vlastně o čem komunikovat. Cítíme jakousi nepohodu, víme, co nechceme, ale ten pocit nepohody v sobě odsouváme. Nemáme chuť ho řešit, protože se bojíme konfliktu. Namísto toho, abychom diskutovali skutečná témata v našem vztahu, řešíme banality. Pokud víme o tom, co nechceme, je důležité zamyslet se nad tím, co by mi namísto současného stavu vyhovovalo. Mnohá očekávání od vztahu berou lidé jako samozřejmost a jsou pak hodně překvapení, když se jejich očekávání nenaplní. Je tedy nutné svá očekávání partnerovi sdělit, co nejpřesněji popsat a dobře naslouchat, jak partner na ně reaguje.
Strach z toho, abychom byli přijatelní
Jinými slovy jde o strach o vztah. Většina naší životní neautenticity vyplývá ze strachu, abychom před druhými vypadali dobře. Často se potom bojíme vyjádřit to, co si skutečně přejeme. Máme strach postavit se za vlastní potřeby, protože si myslíme, že partner je neakceptuje.
Strach z toho, abychom nezranili partnerovy city
Výraz páchat dobro je přesný ve chvíli, kdy se snažíme partnerovi „šetrně” sdělit něco, o čem si myslíme, že z toho nebude nadšený. Máme například jiný názor na to, zda se k sobě hodíme. Máme obavy sdělit, že s partnerem neplánujeme společnou budoucnost, že nechceme mít děti, že se zatím nemíníme vdávat nebo ženit… Říkat takové věci oklikou, žertovat, abychom ulehčili vážnosti situace, opravdu nepomáhá.
Je lepší pro nás, pro partnera i pro vztah, když negativní pocity neodsouváme, ale vyjádříme je. Jak to udělat, abychom toho druhého nezranili? Nejlepší je prakticky trénovat na kurzech, které se zabývají vztahy, komunikací, hereckou improvizací… Pokud si nejsme účinností naší komunikace jistí, vyplatí se trénovat.
Tip:
Věta, která dle výzkumů nejvíc zlepšuje naše vztahy: Máš pravdu.
Věta, kterou bychom měli zapomenout: Já jsem ti to říkal/a.
Dvě nejobávanější témata: peníze a sex
Opakovaně se ukazuje, že k tématům, o kterých nám nejčastěji dělá problémy mluvit jasně, patří peníze, finanční situace a sexualita, nespokojenost v partnerském sexu.
Peníze
Mluvili jste s partnerem o tom, jak to uděláte s penězi, až budete žít ve společné domácnosti? O kolik se budete dělit a máte-li se vůbec dělit? Vyplatí se vynaložit úsilí na začátku, abyste následně byli spokojeni.
Rozhovory o penězích v partnerství bývají ovlivněny zkušenostmi z dětství, případně hovory, které jsme na toto téma uskutečnili v předchozích vztazích. Vřele doporučuji debatu ohledně účtů a peněz začít ještě dřív, než spolu dva lidé začnou žít. V momentě, kdy spolu založíte domácnost, měli byste mít vyjasněné všechny finanční otázky a měli byste si navzájem sdělit i to, kolik vyděláváte. Pokud to spolu skutečně myslíte vážně, je to otázka důvěry a toto téma by mělo být přirozené.
Dohoda ohledně rodinného rozpočtu neznamená schopnost umlátit partnera argumenty, ale naučit se víc naslouchat. S čím souhlasit lze, s tím souhlaste a dejte to najevo. Než začnete debatu na téma rodinný rozpočet, ujasněte si, zda je váš požadavek skutečně oprávněný, nebo ne, promyslete si svou argumentaci a postup, co a jak partnerovi řeknete.
Většině párů téma peněz nejvíc řeší v době, kdy očekávají narození dítěte nebo je žena na rodičovské dovolené. Řešte je raději dříve, než se žena ocitne v domácnosti. V této etapě je většinou nezbytné přehodnotit původní dohody.
O finančním uspořádání potřebujete srozumitelně komunikovat. Prosazování oprávněných požadavků je v partnerském vztahu opravdu důležité. Někteří lidé doufají, že partner vycítí, co oni sami potřebují. Nebo by to měl vycítit, kdyby je měl rád. Myslí si, že žádat o své potřeby se nesluší. Zamlčovat naše potřeby, doufat, že se partner dovtípí, je však přístup, který často vede i nadějné vztahy ke krachu.
Sex
Sexualita je další oblastí, ve které máme zábrany hovořit jasně. Ovlivněni propagandou romantických filmů máme všeobecně tendenci považovat náš sexuální život za nedostatečný. Říkáme si, že by náš sex mohl být lepší. Sex může být lepší skoro vždycky…
Pak je ale zlepšení otázka vědomého rozhodnutí, zkoumání možností, systematické práce na sobě v této oblasti. Spoutaní mediálními obrazy perfektního sexu se často obáváme vyjádřit to, co chceme a potřebujeme. Ze strachu z odmítnutí raději nemluvíme o svých potřebách. I tady platí, že nejprve musíme znát sami sebe, co chceme, co potřebujeme, abychom o tom mohli komunikovat s partnerem.
Co dělat, když nemám chuť na sex? Zjistěte, kdy naposledy byl váš sexuální život podle vašich představ, kdy naposledy jste měli chuť na sex. Co se od té doby ve vašich životech změnilo?
Obecně platí, že pokud nefungují ostatní oblasti života – přátelé, práce, finance – ubývá chuti na sex.
Tip: Férové rozdělení domácích prací dle výzkumů zvyšuje kvalitu sexuálního života páru. Nemusí jít o rozdělení povinností na přesnou polovinu, stačí, pokud oba vnímají rozdělení domácích prací jako férové.
Jde o pochopení
Cílem jasného vyjadřování není přesvědčit toho druhého. Cílem je orientovat se ve vlastních potřebách a pochopit sebe i partnera. Namísto kritizování hledat, co vlastně společně chceme. Uzavřeme naše dnešní pojednání slovy psychologa Johna M. Gottmana: „Páry promrhají celé roky tím, že se snaží toho druhého o něčem přesvědčit. To ale není možné. Partner nechce být přesvědčován. Chce být pochopen.”