DENÍK, KTERÝ JSEM SI NECHALA PRO SEBE

Sesbírala jsem příběhy klientů, kteří se protrpěli ke smíření a poznání.

Několik mých klientek mi dalo k dispozici vlastní deníky, abych jejich části mohla použít jako součást knížky Zakázané lásky. Deníky podváděných manželek, stejně jako deníky milenek, obsahovaly velkou bolest. Univerzální lidskou samotu, nádech svobody i pád pod tíhou reality.

Tento text psala třiatřicetiletá dívka a hezky ukazuje hned několik zkušeností s nevěrou… Míra zamilovanosti rovná se míře osamělosti, kterou jsme trpěli před tím, než jsme druhého potkali. Nevěra nás nutí přiznat si, že nejsme tak dobří a hodní lidé, jak jsme si mysleli. Nutí nás prozkoumat, kdo tedy vlastně jsme. Zlomené srdce dokáže bolet víc než kdejaká zlomenina.

Z deníku: Ema 33

„Teď na sebe buď opatrná, jsi zranitelná, křehká, máš za sebou těžké chvíle… Promlouvám k sobě poslední dny. Stěhuji se od manžela. Neudělal nic špatného. To já se změnila a věci, které jsem dosud byla ochotná nevidět, jsem najednou už nevidět nedokázala. Promlouvám k sobě, odhodlaná se ochránit, pečovat o sebe, nedovolit další zranění. A najednou koukám, že po jednom letmém pohlazení jsem zamilovaná do Sv. Ale ne tak, že se člověk tak ňák zakouká a má toho druhého plnou hlavu. Já rovnou vím, že ho miluju. A že ho miluju vlastně už dlouho a že vlastně vím, že on mě taky, ale nebylo zatím kdy si to vzájemně vyznat. Odhodlání chránit se před zraněním se během vteřiny změnilo v odhodlání otevřít se Lásce. Jako by snad člověk měl na výběr. Vážně se tohle všechno děje v tak krátkém čase? Sv. je ženatý. Vážně se tohle děje?

O měsíc později

Tenhle rok je plný absurdit. Pro nás oba je tak důležitou hodnotou Pravda. A oba jsme v jádru tak hodný a dobrý lidi. Který tak neradi ubližují. Bylo by tolik rozumových argumentů, proč to stopnout, dokud je čas, ale on žádný čas není, čas stopnout to uplynul během té jedné vteřiny, během prvního letmého vědomého dotyku. Od té chvíle se to celé někam řítí, nevíme kam…

O měsíc později

Poprvé mi došlo, jak problematickou pozici v tom celém mám. Nevím, doteď mě to nenapadlo. Ale přišla některá poprvé a ta odkryla realitu v celé její nahotě. Poprvé jsme spolu byli sami, poprvé jsme spolu byli přes noc, poprvé jsme spolu snídali, poprvé mě bolelo srdce z loučení, když po snídani Sv. odjížděl domů. Srdce mě bolelo tak, že jsem nemohla dýchat. Katarzia na jednom koncertě vyprávěla, jak jela kdysi nad ránem do nemocnice s tím, že umírá, ale bylo to jen zlomené srdce. Stála jsem uprostřed parku, neschopná myslet, neschopná se pohnout, srdce mi pukalo a mně to v ten moment celé došlo.“

Kniha Zakázané lásky

Sedím u moře a aniž bych chtěla, pozoruji páry, jak se k sobě chovají. Myslím na to, že někdy se musíme sami sobě ztratit, abychom se znovu našli.

Knihu Zakázané lásky jsem napsala nejen pro ty, které téma zajímá odborně, ale hlavně pro ty, kteří zažili, či právě prožívají utrpení „zlomeného srdce“, nezávisle na tom, na jakém kraji trojúhelníku právě stojí. Nejen pro to, aby přinesla informace, ale hlavně pro to, aby přinesla naději, že ze zlomeného srdce může vytrysknout skutečná pravda.

Sesbírala jsem příběhy klientů, kteří se protrpěli ke smíření a poznání. Doplnila jsem je o rozhovory, které se mnou vedla moje nejbližší kamarádka, novinářka Michaela Adámková, a které jim dávají ještě další úhel pohledu.

Pokud se vám bude chtít počíst něco dovolenkového, ale zároveň hlubšího, Zakázané lásky na vás čekají. Nejde o červenou knihovnu, spíš o sundání růžových brýlí a prozkoumávání terénu lupou.

Mimochodem, kniha začíná tím, že vlastně neexistuje žádná oficiální uznaná definice nevěry. Ani odborníci se totiž neshodnou. Moji přátelé si vzali knihu na dovolenou a zasekli se právě na první otázce.Takže pokud byste měli chuť mi napsat, co nevěra znamená pro vás a jak ji definujete vy, budu moc zvědavá.