Z New Yorku II

New York je město spojené s nadějemi. Město, které se stalo mojí láskou, protože v sobě jedinečným způsobem propojuje historii s budoucností. Město, které podobně jako Prahu můžete projít stokrát a stále budete objevovat tisíce úžasných detailů, kterých jste si nikdy před tím nevšimli. Město, které pulsuje svým zrychleným rytmem ve dne i v noci. Město plné nemoci i moci, přetékající pocity, útočící na city, big City. Loudám se ulicemi Manhattanu a hledím na probíhající lidi, kteří vypadají, jako by měli vypnutou přítomnost. Běží za cílem, který leží před nimi, nebo utíkají minulosti, která se válí za nimi, ze které se chtějí vymanit. V poklusu nevnímají, že žijí v jednom z nejhezčích měst světa. Kolem mne tečou pestré davy: lidé hubení i tlustí, malí, velcí, černí, bílí, Asiaté, modelky a bezdomovci, studenti a pouliční vědmy, manažeři, kteří si v polední pauze vyběhli na suši, chudí, bohatí, krásně či obyčejně oblečení, cvoci, prodavači, mesiášové se smradlavýma nohama a umělci. New York je ideální místo pro transformaci, která s sebou nese bolest z toho, že něco starého umírá, i radost z toho nového, co vzniká. Tuhle bolest smívá šum města, jeho roztodivnost, moře, vůně jídel a drahých parfémů. Celou mojí bytostí prostupuje pocit, že jsem ve správném čase na správném místě. Jsem přesně tam, kde mám být. Jsem tady za oceánem svým způsobem doma.