ÚVOD K BLOGU

Dopisy svému synovi Šimonovi jsem začala psát 14. 7. 2007. Byla jsem tehdy ve čtvrtém měsíci těhotenství a lékařka mi potvrdila dojem, že čekám syna. Najednou to nebylo ,,neurčité miminko“, ale živý a veselý kluk, a tak jsem ho začala oslovovat Šimone a psát mu. Ten den si pamatuji docela přesně. Šla jsem ze Staroměstského náměstí přes Karlův most směrem na Malou Stranu a celou cestu jsem se usmívala, jako bych byla čerstvě zamilovaná. ,,Já čekám syna“, prozpěvovala jsem si celou duší a oddalovala ten moment, kdy rozšířím zprávu v celé rodině. Ještě chvíli jsem si chtěla podržet tajemství jen pro nás, rodiče.

Přestože jsem psala dopisy pravidelně, byla jsem přesvědčená, že syna nejspíš zajímat nebudou, že je píšu spíš pro sebe. Když pak bylo Šimonovi šest let, náhodně jsem je při úklidu vyštrachala v ,,krabici s cennostmi“. Šimon byl tehdy nemocný a já mu pořád dokola četla Mikulášovy patálie (celé pasáže jsem už uměla odříkat zpaměti), ale syn pořád nespal a nespal. Vytáhla jsem tedy dopisy a doufala, že ho čtení nebude bavit a rychle usne. Jaké bylo moje překvapení, když se obřadně posadil na posteli, z polštáře si vyrobil trůn a jeho pobledlý obličej se rozzářil: ,, Ty dopisy jsi fakt psala pro mě?“ Pak několik hodin tiše a se zájmem naslouchal…

Nyní je synovi jedenáct a společného času máme podstatně méně než když byl malý, proto jsem se k psaní dopisů vrátila. Občas je těžké utřídit si v každodenním provozu myšlenky a odít je do trefných slov, a tak se nám stává, že zapomeneme s našimi nejbližšími mluvit o tom, co je skutečně podstatné. Témata, která jsem tentokrát rozepsala, jsou názvy sebekoučovacích karet Carpe Diem. Shrnují náměty, ve kterých jsem se hodně naučila od svých klientů, a o kterých věřím, že je dobré společně mluvit.

Když jsem nedávno četla jeden ze současných dopisů Šimonovi nahlas, řekl mi:

,, Myslím, že by to měli slyšet i ostatní. Tyhle dopisy by neměly být jen pro mě.“

A tak jsme se společně dohodli, že dopisy adresované jemu, budou k přečtení i pro vás.

Pokud vás alespoň trochu inspirují, jsem vděčná. Pokud vás uspí anebo uspí vaše děti, jsem za to rovněž vděčná. Zastavení a odpočinek je v dnešní době potřeba. V obou případech tedy texty plní svůj úkol.

S láskou, Magdalena