JAK MŮŽETE LETOS DOOPRAVDY ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT?

Lidé chtějí změnit svůj život. Nejsou spokojeni s tím, co je obklopuje, co mají nebo se jim nelíbí, že si to, co mají, neumějí užít. Chybí jím v životě radost. Moji klienti přichází a chtějí změnit svůj status, své tělo, stav účtu, manžela nebo manželku, mít víc času pro sebe, chtějí žít. Myslí si, že v tom žití jim brání okolnosti nebo druzí lidé.

Tu touhu po změně asi dokážeme nejlépe cítit na začátku nového roku. Naději, že bude všechno jinak, obavy, že příští rok skončím zase tam, kde jsem a touhu, aby se už konečně něco změnilo. Je nám médii nucena představa, že s novým rokem se před námi otevírá úplně nový život s novými možnostmi, a my máme tendenci této iluzi propadnout, přestože se nám zatím ještě nikdy tak úplně nevyplatila. Je lákavé představovat si, že v novém roce budeme žít úplně jinak.

Jenomže je to podobné jako když jedeme na dalekou cestu. Kulisy se změní, také jazyk a lidé kolem, jenže vezeme tam sami sebe se svými obavami, nejistotami, vzorci chování, které dávno neslouží, bolestmi a mindráky, takže zjistíme, že sami před sebou neutečeme. A nepřekvapivě před sebou neutečeme ani když se změní číslovka v kalendáři.

,,Magdaleno, co to je za demotivační text? Zbláznila ses?“, slyším v duchu kritický hlas zastánců ,,pozitivismu za každou cenu“. Jenomže když se podíváme blíž, ono to celkem pozitivní je. Lidé chtějí měnit svůj status, své partnery, světové uspořádání a klidně i tu paní od vedle, která se nechová podle jejich představ. Ale málokdo je ochotný skutečně pracovat na sobě, měnit sebe. Jenomže zatímco paní odvedle, světové uspořádání a našeho partnera nemáme pod kontrolou a tedy je logicky měnit nemůžeme, k tomu, abychom měnili sebe, máme doslova plnou moc. A to je pozitivní dost.

Ve všech moudrých knihách se dozvíme, že vnější realita je odrazem našeho vnitřního světa (aneb ve zkratce: jak uvnitř, tak venku), ale přesto se díváme na své okolí jako do výlohy, která si dovoluje odrážet náš obraz tak , jak se nám nelíbí.  Snažíme se jí rozmlátit nebo počmárat, natočit se z jiného úhlu, protože nám vadí to, co vidíme. Co když se ale vykašleme na odraz a začneme namísto toho měnit sebe tak, aby se nám líbilo, co výloha odráží?

Přestaňme měnit výlohy, soustřeďme se na sebe, aby nám zrcadla, která v životě potkáme vracela takový obraz, který se nám bude líbit. Začněme úplně malinkými krůčky. Buďme laskaví a mějme se sebou trpělivost. Máme tendenci přeceňovat, co zvládneme za rok a podceňovat to, co můžeme zvládnout za život. Máme dost času. Jen to chce vzít za správný konec, tedy začít u sebe. Rozhodněme se vědomě, že bilance příštího roku bude o tom, že jsme zkusili něco jinak, něco nového, že jsme se něco naučili, něco pochopili, že jsme se v něčem zlepšili… soustřeďme se při tom na naše myšlení, naše jednání, náš postoj k tomu, co už teď máme. Soustřeďme se na věci, které můžeme ovlivnit, na to, co je pouze a jenom na nás. Soustřeďme se na hlubokou a postupnou změnu nás samých. Vytáhněme ze sebe to nejlepší, čeho jsme schopni.

Čím více radostnějších, spokojenějších, uvědomělejších, laskavějších a moudřejších lidí bude, tím hezčí bude i svět. To je to nejmenší, co můžeme udělat. Tvořit sami sebe vědomě. Hodně radosti z vědomé tvorby, z experimentů a radostné hry, přeje Magdalena