,,Vypadáš hrozně,“ řekla mi kamarádka, se kterou jsem řešila zajímavý pracovní projekt.
Bylo mi třicet a byla jsem nesmírně unavená. Mojí tvář zdobily tmavomodré kruhy kolem očí a s každým druhým nádechem jsem zívala. ,,Jestli budeš takhle pokračovat, bude z tebe v padesáti troska.“ Kamarádka je o 15 let starší a vždycky měla můj respekt. ,,Trochu se poslední dobou honím. Snažím se zvládnout miminko, pracovat, podpořit Jirku ve škole, starat se o koně a psa, baví mě domácnost, nemám teď na sebe moc času,“ vyjmenovávala jsem provinile. ,,Já Ti to neříkám proto, aby ses omlouvala, ale protože jsem to sama zažila. Také jsem chtěla být všude perfektní, péct domácí chleba, pěstovat bylinky… Tancovala jsem čardáš mezi rodinou a prací, až jsem se málem propracovala ke kolapsu. Takže ti fakt doporučuju: uber! Uber všude! Uber všude aspoň kousek.“
A tak jsem začala postupně ubírat. Ubírat z nároků na sebe. Nejprve jsem začala jen tak opatrně a když jsem zjistila, že to vlastně nikomu nevadí začala jsem ubírat víc. Trochu jsem se obávala toho, co se stane… a nestalo se vůbec nic. Dělala jsem pořád spoustu věcí, ale uvolněněji a ve větším klidu. Dělala jsem všechno nejlíp, jak v danou dobu šlo, nikdy ne líp. Pustila jsem snahu být lepší než jsem a překvapivě mi to uvolnění přineslo lepší výsledky.
Takže, i když na vás s počátkem roku všechny motivační online programy, semináře a knížky hřímají, jestli už máte svojí vizi a nastavené cíle, můžete to zkusit také jinak. Život je krátký na to, abychom se pořád honili. Zkuste si třeba nastavit, že letos chcete mít víc pohody. Vděčnost, radost ze života a láska k životu se dá žít každý den bez dlouhodobých ambiciózních plánů.
Můj novoroční vzkaz pro vás je tedy jednoduchý: vykašli se na vize, uber prostě všude, všechno důležitý máš, zbytek nějak bude.
Dopřejte si hezký a líný leden,
Srdečně Magdalena
PS: Dalo by se jistě vymyslet něco hlubšího, ale řekla jsem si, že to stačí. 🙂