AUTENTICITA

Kréta, 17. 7. 2019

O autenticitě

 

Milý Šimone,

 

o autenticitě píšu ráda. Jsem na jihu Kréty, kam se téma původnosti vysloveně hodí. Synonymem autenticity je právě opravdovost, pravdivost, původnost. Kréta si na jihu zachovává svůj originální ráz. Představ si hory, jak prudce spadají k moři, bambusové háje, ibišky, borovice, koncerty cikád, olivové sady, milé lidi, čisté moře a úžasné jídlo. Dobře se tak přemýšlí nad tím, co znamená lidská pravdivost.

 

Když mi bylo dvanáct let, oblíbila jsem si citát od Jana Wericha. ,,Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jenže jak mám vědět, kdo nebo co jsem ve skutečnosti já? Já má přece tolik podob! Je něco trvalého za nimi? Co když jsou všechny ty podoby jenom vrstvy jako slupky na cibuli? Co když je odkryji a nenajdu žádné jádro? Začala jsem tedy číst všechny možné psychologické a filosofické knihy, hltala jsem romány o člověku a jeho prožívání. Cítila jsem se sama. Potřebovala jsem pochopit tajemství člověka a nevěděla jsem na koho se obrátit. Když jsem se ptala lidí kolem, vypadalo to, že mi nerozumí. Nebo že se smířili s nějakou jednoduchou odpovědí.

 

Co mi zásadně pomohlo v hledání vlastní pravdivosti bylo paradoxně studium herectví. Herectví má mnoho lidí spojeno s opakem – s předstíráním, imitací, napodobením. Jenže herectví je ze všech druhů umění výjimečné v tom, že herec nemá na rozdíl od jiných umělců žádný nástroj. Má k dispozici sebe, svou psychiku, emoce, tělo, hlas… Potřebuje se tedy dobře znát.

 

Daleko víc než profese herectví mě tehdy zaujala cvičení, která měla vést k tomu, abychom uměli sami se sebou zacházet. Mnohá herecká cvičení jsou podobná východním cvičením na objevení podstaty člověka. Možná poprvé od dětství jsem se v hodinách herectví necítila sama. Objevovala jsem, kdo je člověk nějak napřímo, z první ruky. Vnímala jsem napojení na hlubší podstatu lidskosti, na vyšší princip než jsem já, Magdalena.

 

Na akademii jsem potkala několik zásadních profesorů. Setkání s nimi doteď formuje moje uvažování, můj život. Jedna vynikající profesorka řekla větu, na kterou často myslím: Být výborným hercem neznamená jít na jeviště a předvádět tam dokonalost, ale znamená to jít před diváky s celou svou nedokonalostí.

 

Šimone, Ty víš, že jsem snílek, ale to, co nejspíš nevíš je, že byly doby, kdy jsem sněním trávila většinu dne. Snila jsem o tom, že budu umělkyně, že budu svou prací pomáhat, že budu mít muže, se kterým se budeme až do smrti neskonale milovat, o domku na pláži, kde budu bydlet a kolem kterého budu pobíhat ve vlajících bílých šatech, o tom, že dům bude nádherný a ekologický a bude znít veselými hlasy dětí a přátel apod. Sny byly moje ,,počítačová hra“, moje tajná realita, tam jsem se stávala ,,super woman“. Myslím, že kdyby dospělí mohli, určitě by mi tuhle virtuální realitu zakázali. Vedoucí profesor mě tehdy upozornil: ,,Magdaleno, jste snílek, to je krásný, ale pomalu byste měla dělat něco proto, aby se sny staly realitou.“ Měl pravdu.

 

Přesto je snění důležité. Ukazuje nám, co si vlastně opravdu přejeme. Naštěstí jsem v tu dobu potkala metodu koučování a tak jsem přešla od snění k uskutečňování snů a začala s tím pomáhat i ostatním. Jako kouč pomáhám klientovi k tomu, aby viděl reálněji obraz sebe sama. Jednoduše, aby se lépe znal. Teprve tehdy, když se známe, můžeme říct, jestli jsme pravdiví anebo ne. V opačném případě se nám totiž může stát, že sice nejsme vůbec autentičtí, ale nevíme o tom.

 

Usnadňuji tedy klientovi rozpoznat, co jsou jeho vlastní přání a představy o životě a co mu naopak bylo vnuceno výchovou, školou nebo komerční představou toho, co znamená ,,skvělý život“. Podporuji klienta, aby měl odvahu objevovat své sny. Denní snění je základem k tomu, abychom si uměli určit cíle – konkrétní měřitelné, ověřitelné kroky, které jsou nutné při cestě za naším snem. Pokud znám své sny a mám představu konkrétních cílů, začnu stavět most strategie, jak cíle dosáhnout. Aby pilíře mostu stály pevně, potřebuji vybudovat síť lidí, kteří mě budou podporovat a budou se mnou spolupracovat. Být sám sebou je poměrně pracné.

 

Klienti se v procesu sebepoznání také často dozvídají o svém talentu. Na talentu je nebezpečné to, že si ho často nevšimneme. Většinou si ho nevšimneme, protože nás nestojí žádné úsilí. Ve škole jsme se naučili, že dřina, pracovitost a píle je to, co se počítá. Tak se nám může stát, že náš skutečný talent přehlédneme. Jak říká jedna moudrost: ,,Je lepší být výborným sluhou než špatným králem.“ Platí to samozřejmě i obráceně, král se nemůže cpát do role sluhy. My všichni máme nějaký talent a naším úkolem je zjistit, jaký.

 

Několik let jsem o autenticitě přednášela. Během přednášek jsem se ptala lidí, jestli je v sále někdo, kdo vysloveně nechce být sám sebou, kdo po tom netouží. Představ si, že se za celá ta léta vůbec nikdo nepřihlásil. (Jedinou výjimkou je naše babička, která tvrdí, že když se podívá na fotky z rodinných oslav, tak sama sebou být nechce :).

 

Abych mohla být poctivá vůči druhým, musím mít odvahu k pravdivosti vůči sobě. Podobně jako např. u zdraví je mnohem snazší diagnostikovat nemoc než určit ideální stav, je snazší najít to, co nás od autenticity odřezává než rozpoznat, co naši opravdovost tvoří. Cesta k objevování naší pravdivosti vede přes všímavost, uvědomění drobných momentů. ,,Teď je to ono, teď se cítím skvěle, teď mě to natolik baví, že jsem úplně zapomněla na čas, teď…“ Ty momenty pak navlékáš jako korálky, až si všimneš, že je mezi nimi souvislost, že vzniká celá šňůra pravdivých momentů…

 

Poctivost je často nepohodlná. Moje vyznávání opravdovosti mě postavilo před vůbec nejtěžší životní rozhodnutí: zůstanu věrná sama sobě, poctivá k sobě i ostatním a zbořím tak koncept rodiny v tradičním slova smyslu, anebo zachovám formu rodiny, ale zůstanu trčet ve vylhané schránce? A jaký význam má pro mě slovo rodina? Je moje rodina tam, kde je upřímnost a blízkost nebo je to zejména vnější schránka, kde všichni hrají svou roli a uvnitř sebe žijí svůj tajný život? Společensky kontrolovatelná jednotka, sociálně, ekonomicky předvídatelná a spočitatelná a lépe shora ovladatelná? Jaká rodina naplňuje mojí představu smysluplnosti?

 

Autenticita neboli vnitřní poctivost je pro mne jednou z nejvyšších hodnot. Bez ní nelze navázat a vytvořit skutečný vztah se sebou ani s dalšími. Šimone, je hodně způsobů, jak přijít o život a smrt je jenom jeden z nich. Je tedy všeobecně blbé lhát, ale nejvíc ze všeho se nevyplácí lhát sám sobě. Přeji Ti hodně odvahy k vnitřní poctivosti.

 

S láskou,

 

máma