Nebezpečný optimismus

Kromě divadla, filmů a literatury mě většinu podstatných věcí o životě naučili klienti. Poučila jsem se od nich také o optimismu. Optimismus má dvě stránky. Tu zjevnou, mnohokrát opakovanou, že pozitivní přístup k životu naši existenci usnadňuje, není asi potřeba rozebírat. Druhé hledisko mi připadá zajímavější: optimismus je nebezpečný!

Já sama se řadím mezi optimisty, a tak ke mně chodí mnoho podobně naladěných klientů. A jak už to bývá, co bez problémů dokážu přehlédnout u sebe, vidím velmi jasně na druhých. Klasický optimista dokáže nevýslovně dlouho zůstávat v nepohodlné či nevýhodné situaci. Někdy celé roky, někdy jsou to desítky let. Klasický optimista setrvává v nevýhodné práci, ve vztahu nebo v obojím, protože poctivě hledá, co nového se má ještě z dané situace naučit. Poctivě zkoumá svoji životní lekci, hledá, jaký má pro něj smysl, a omlouvá všechny postavy, které jsou součástí nevyhovující scény. Uvědomuje si, že situace je nepříjemná, ale zkouší sám sebe, co vlastně všechno vydrží. Experimentuje se svými možnostmi. Tam, kde realista (člověk stojící nohama na zemi) vycítí, že přišel čas pro změnu, optimista se zabývá tím, co ještě nového se má z dané situace naučit, kde ještě na sobě může pracovat. Většinu negativ přes skla svých pověstných růžových brýlí přehlédne…

Nám optimistům nezbývá než si čas od času položit několik otázek:
V jaké oblasti cítím vnitřní nejistotu nebo nepohodu?
Co přehlížím a nechci vidět?
Co vidím, když se na situaci podívám očima skeptika?
Co s tím udělám? Jak velkou změnu mohu udělat?