5 způsobů, jak se učit cizí jazyky bez učitele a tří pravidelných hodin týdně

Tento článek je určen všem, kteří na učení jazyků nemají čas, peníze anebo jsou věčnými začátečníky. Těm, kteří cizí jazyky milují a učí se je s radostí, poslouží tento text k uvědomění, že jejich přístup nemusí být samozřejmostí.

Patříte k lidem, kteří se zamkli do kategorie „já na ty jazyky moc nejsem“? Vyhýbáte se komunikaci s cizinci? Když vás někdo osloví na dovolené, rozhlížíte se kolem sebe, kdo by mohl rozhovor vyřídit za vás? Spoléháte na své jazykově zdatnější spolucestující? Možná vás dosud nenapadlo, že největší rozdíl mezi  „jazykovými talenty“ a vámi je v přístupu.

Přátelé říkají, že jsem schopná do čtrnácti dnů snad v každé zemi (nebyla jsem v Japonsku ani v Číně) mluvit s místními o základních věcech. Domluvit se v restauraci, zeptat se, kolik co stojí, smlouvat, dohodnout ubytování a popovídat si s dětmi do osmi let. Nemám žádný specifický talent, gramatiku se učím stejně klopotně jako kdokoliv jiný a dělám spoustu chyb. Podstatný rozdíl je v tom, že mi to nevadí. Nejde mi o to, abych předváděla své jazykové schopnosti, chci se jednoduše domluvit a nevadí mi riskovat, že budu vypadat hloupě, protože vím, že daleko nejhloupější je navštívit cizí zemi a ani se nepokusit mluvit jazykem místních.

Ono je totiž hodně pohodlné složit ruce do klína a říct: „Já nevím, neumím, nerozumím, já se ty jazyky asi nikdy nenaučím. Neumím ani pořádně anglicky, tak co bych se snažil italsky,španělsky nebo rusky? To ty, mluv ty, tobě to jde samo, ty máš talent!“

Riskovat v každou chvíli, zkoušet znovu a znovu, absolvovat mnohé situace v roli malého dítěte, které žvatlá, je jediná cesta, jak se naučit cizí jazyk rychle. Vyžaduje to od nás sílu odložit svou identitu – diplomy a další oficiální ocenění – a být opět na začátku. V tom je nám největší překážkou  ego, kteréšeptá, že bychom toho měli dělat víc, být lepší nebo nejlepší,měli bychom se víc učit, a tak nás často zablokuje natolik, že raději neděláme vůbec nic. Nejdůležitější ze všeho je tedy změnit postoj! Pro inspiraci předkládám několik tipů, jak na to:

1.     Princip hojnosti

Jestli někde definitivně platí, abyste si jako poklad schraňovali to, co už znáte, a opatrovali to a naopak se nermoutili pro vše, co zatím nemáte, jsou to jazyky. Máte pocit, že ještě úplně plynule nemluvíte anglicky? Začněte se španělštinou a vaše sebevědomí ohledně angličtiny hodně povyroste. Zkusili jste si mluvit thajsky? Pak vám bude nejspíš španělština připadat jako jazyk pro děti. Radujte se jednoduše z každého pozdravu, který dokážete říct tak, aby vám místní rozuměli. Uvidíte, jak moc to ocení! A to i v případě, že to tak úplně netrefíte. Jednou jsem na cestě po Thajsku chtěla chytit co nejpřesněji jejich dětský nakřáplý tón: Sava dý khá? zadrnčela jsem v krku tónem, jakým mluví postižení. Přízvuk se mi opravdu nepovedl… Tři ženy různého věku, které stály v prodejně za pultem, se tak strašně začaly smát, až shodily kalkulačku, která ležela na pultě. Stály jsme tam proti sobě, smály se jako blázni a pro mě to byl jeden z nejhezčích zážitků z kategorie Pokus dobrý, výsledek zatím nevyšel. Hýčkejte si každé slovo, které vyplodíte nebo kterému porozumíte.

2.     Příležitost je všude

Návody, příbalové letáky, nadpisy v časopisech, názvy obchodů, cedule na letištích, hlášení v letadle… to vše jsou příležitosti k učení se jazykům. Sledování filmů s titulky, texty k obrazům na výstavách… pokud se otevřeme procesu učení jazyků za pochodu, dokážeme vidět příležitosti téměř všude. Má cenu pouštět si povídání v cizím jazyce, přestože budete z počátku rozumět jen dvěma slovům. Pokud si stejnou pohádku pustíte po desáté, začnete najednou rozumět třeba deseti slovům. A to je úspěch. Spokojte se z počátku s málem. Vezměte si příklad z Mexičanů… pokud umí 15 slov anglicky, tvrdí, že umějí poco inglés (trošku anglicky). Oni prostě umí těch 15 slov maximálně využít.

3.     Využívejte chytré aplikace

Víte, že na chytrých telefonech, tabletech a PC jsou k mání skvělé aplikace na učení jazyků? V naší rodině máme oblíbenou aplikaci Mind Snack, ale existuje jich celá řada. Můžete tak společně trénovat již s tříletými dětmi a zároveň jim ukázat, žetablet se dá využít i ke vzdělání.

4. Začněte tím, co je jednoduché a baví vás

Začněte s dětskými knížkami a nebo pokud máte svůj pracovní obor, který vás baví, tak s odbornou či tématickou literaturou. Spojte s výukou jazyka to, co vás nejvíc zajímá. Budete mít daleko vyšší motivaci rozluštit, co že je v onom článku napsáno, než když budete dokolečka konverzovat na téma kam pojedu na dovolenou apod.

5. Postupné cíle

Opusťte přístup, že chcete nejprve mluvit správně a teprve potom začnete jazyk používat. Odporuje to přírodě. Dítě také nejdřív křičí ,,máma“, pak ,,chci mámu“ a teprve potom „já nechci, aby máma odjela…“ Určete si malé cíle v každém jazyce, se kterým se setkáte. Zatímco někde budete chtít zvládnout pozdravy a poděkování, jinde se budete chtít domluvit o základních věcech a v další řeči budete chtít číst knížky. Stanovte si kritéria, podle kterých poznáte, že jste pokročili.

Učit se jazyk je skvělý způsob, jak trénovat volní vlastnosti. Výsledky nejsou hned, ale stojí za to. V cizím jazyce máme možnost stát se na chvíli opět dítětem, které objevuje, namísto toho, abychom se tvářili dospěle a předstírali, že umíme víc, než umíme. Můžeme být opět neumětelem, máme na to právo. Řeči nám skýtají příležitost odložit na chvíli vlastní identitu a osvobozují nás od stereotypů myšlení v našem vlastním jazyce. Znamená to, že skrze energii a melodii jiného jazyka rozšiřujeme své vědomí.

PS: Pokud jste podrobeni celní kontrole, nestíháte letadlo nebo vybíráte peníze z bankomatu, není zbabělostí uchýlit se k překladači, pokročilejšímu cestujícímu či jazyku, ve kterém jste víc doma. Moje experimenty na tomto poli se neosvědčily:).