Bojujete boj, ve kterém nevyhrává nikdo? Vzdejte se!

„To není pravda,“ řekla jsem, „že se do pravých míchaných vajíček přidává trošku kysané smetany, aby zůstala vláčná. Ale ty ses urazil, že teď vaříš ty.“ Klára zvýšila hlas. „Tak to není vůbec pravda! Posloucháš se vůbec? Posloucháš, co říkáš? Já jsem jenom řekl, že tam dám klidně smetanu, když tě to potěší, ale ať se jdeš vypravit, protože dneska vařím já,“ kontruje Marek. „Jenže ten tón, s jakým jsi to říkal…“ „Magdaleno,“ obrací se na mě, „měla jsi ho slyšet! Jdi se vypravit, stejně Ti to bude trvat hodinu…“ paroduje.

Sedím trošku opařeně na odpolední návštěvě u známých, mám pocit, že vrůstám do pohovky, mizím, stávám se neviditelnou… Myslím na Budhu a jeho slova, že život je utrpení a také na Františka z Assisi, který tvrdil, že lidé jsou mnohem nešťastnější stvoření, než se nám na první pohled jeví. Jenže právě moje nezúčastněnost je provokativní. Drama je určeno mně jako divákovi a já se mám z této role přehrát v postavu soudce a potvrdit jednu nebo druhou variantu scénáře.

U koho jsem na návštěvě? Přede mnou sedí vedoucí vyššího managementu a právnička, vzdělaní, úspěšní, bohatí lidé, kteří vychovali dvě dospělé a spokojené děti. V podstatě mají hezký vztah. Pokud bychom sledovali obsah slov, mohli bychom se mylně domnívat, že jde o to, jakým způsobem správně umíchat vajíčka. Z ukázky rozhovoru však jasně vyplývá, že jde o vztah mezi nimi, o respekt a vzájemné uznání.

„Víte na čem nejčastěji krachují vztahy?“ zeptám se i proto, abych odvedla pozornost. Umlčela jsem je, překvapeně na mě zírají. „Důvodem rozvodu většiny manželství nejsou drogy, alkohol, násilí a podobně, jak si často představujeme. Důvodem rozvodu většiny manželství je komunikace. Tisíce malých hádek, které jsou tak ubíjející. Spory o to, kdo z nás dvou má pravdu. Všechny tyhle malé boje vztah postupně otráví jako jedovatí paraziti, co prolezou každým kouskem těla. U soudu pak krom extrémních případů stojí dva docela milí lidé, kteří se spolu nedokázali domluvit.“ Zaujala jsem je a tak využívám situace. „Nechcete se na to vykašlat? Není to zbytečné? Kdybyste se dívali mýma očima, viděli byste grotesku. Smáli byste se a zároveň by vás bolelo u srdce.“ Klára s Markem se uculují, nejprve trochu, aby ten druhý neviděl, pak se začínají smát naplno.

Moji milí, až se začnete hádat ve stylu „knedlík, nebo nok“ jako ve slavné scéně z filmu Pelíšky, vzpomeňte si prosím na to, že ve všech bojích o pravdu se v podstatě neřeší zda knedlík, nebo nok, ale kdo s koho jako v případě Kláry a Marka. Nejrychlejší pilulkou je humor. Moudrý čert v představení Úvod do neštěstí říká: „Boje o pravdu skvěle ničí lidské vztahy. Funguje to náramně, když chcete zůstat úplně sami.“