
NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ SEZENÍ
Batoh který táhl, byl nepřirozeně těžký. Kluk, bylo mu asi jedenáct, nesl přecpanou menší krosnu, která oproti jeho zádům vypadala jako gigantická ulita. Nahoře vyčuhoval spacák vedle ponožky a pytlíku. ,,Chceš pomoc?“, oslovila jsem ho. Prohlížel si mě nedůvěřivě, přikývl teprve po chvíli. Šla jsem vedle něj mlčky, nesla mu batoh a pozorovala, jak bojuje s pláčem. ,,Utíkáš z domova?“,...