Články autora
I don’t like it when somebody tries to pose as a guru. I don’t like the communications of gurus, I am not keen on their pretence that they have understood something and are now conveying it to those of lesser understanding. I have never clung to idols. Through my work I’ve had a chance to watch a couple of gurus quite...
Když vás moji milí tak upřímně povzbuzuji, abyste plakali, když vás učím plakat, řeknu vám, proč a jak pláču já. Když už totiž jednou začnu, pláču naplno, pláču tak, že slova srdce usedá nabývají doslovného významu. Když už jednou začnu plakat, pláču nejčastěji pro lásku.
Málokdo by věřil důvodům, proč jsem šla původně studovat herectví. Miluji život a zbožňuji literaturu. Přišlo mi, že obor herectví tak nějak obojí propojuje, že si mohu vyzkoušet spoustu životů a zároveň se zabývat inteligentními texty.
OBJEDNAT SI KNIHU Roman Tukavý – zápisky z 16. 5. 2009 Tak dneska se konečně spustil ten kurz, na kterej sem dva měsíce čekal. Začátek nevypadal moc slavně. Seděli sme v kruhu jak na nějaký skupině anonymních alkoholiků a říkali, kdo sme, proč tu sme a na co sme dobrý. Už to samo vo sobě bylo dost pochybný. Myslím si, že...
„Cizí lidé jsou přátelé, které jsme zatím nepoznali,“ řekla moje duchovní máma, která žije v New Yorku. Napadlo mě, že stejné je to i s cizími jazyky. Také to jsou zatím neznámí přátelé, kteří jen čekají na to, až se společně setkáme.
Proč se my blázni škrábeme, plazíme, plahočíme, hrabeme a vlečeme na vysoké kopce?
Why do we act like lunatics and keep climbing, crawling, trudging, slogging and trekking up high hills? We yearn to see the view from the top, a perspective. We want to observe that funny plodding we go through from somewhere else. We view our lives through the “eye of God”, the one who can see from above...
Most of us tend to look at challenges and crossroads, which life has set out for us, as piles of scattered Lego bricks, with no building instructions available. A chaos of colours, options, combinations… If you sit above a mound of real Lego bricks, it won’t cross your mind that without any instructions at your fingertips you...
After a month in Africa I realise far more intensely than before how our gatherings, meetings or briefings reflect an artificial world, built on the vast abundance and opulence of our culture. Together we play games of importance, detached from the present day. All these – I must do this, I can’t or won’t make that … We create our...
“Who are you? Who am I?” I am exactly five years old; I’m standing in front of the mirror and looking into my own eyes in disbelief. The tilting mirror in my parents’ bathroom is a bit spooky. I’m standing in front of it silently repeating: “I’m me, I’m me, I’m me.” And a painful realisation penetrates my...
