,,A je na tom něco špatného, když chci aby se manžel trochu změnil?” ,,Co tím myslíte, změnil”, ptám se uslzené Jindřišky, která zapadla do velkého křesla vedle mne. ,,No aby byl milejší, pozornější a taky aby víc mluvil.
Můj americký kamarád nerozuměl českému výrazu řešit! „Nechápu to, v Čechách se sedí v hospodě a každý něco řeší. Holky řeší diety a klidně si u toho dávají dortík. Kluci řeší politiku, ale sedí a lijí do sebe jedno pivo za druhým. Maminky řeší děti, zatímco se děti vedle nich vesele mlátí. Kluci řeší holky a holky řeší kluky, ale všechno se to děje...
Také vás znervózňují přátelé, kteří se od října vyptávají, jak jste na tom s vánočními dárky? Obchodníci, kteří od prvního listopadu rozsvěcují mámivá světýlka, aby vás jako bludičky svedli k nehorázným nákupům? Nepanikařte! Ještě pořád zbývá víc než čtrnáct dní do Vánoc. Kupovat dárky je totiž jednoduché.
Lezou vám na nervy všechny ty návody na dokonale spokojený život? Všechny ty rady na to, jak být efektivnější, rychlejší, úspěšnější, bohatší, prostě jiní a lepší, než jste? Věřím, že jednou za čas je skvělé přečíst si nějaké to povzbuzení, načerpat chuť a odvahu něco se sebou dělat. Jindy však rady, jak být bohatší, hezčí, oblíbenější, úspěšnější vedou jen k naší frustraci…
Můžete být s někým 20 let, milovat jej a pak se v klidu a míru rozejít? Můžete spolu strávit krásných dvacet let, i když se dostanete na své cestě každý jinam? A co tomu řeknou děti? Má cenu zůstávat ve vztahu kvůli dětem?
Když vás moji milí tak upřímně povzbuzuji, abyste plakali, když vás učím plakat, řeknu vám, proč a jak pláču já. Když už totiž jednou začnu, pláču naplno, pláču tak, že slova srdce usedá nabývají doslovného významu. Když už jednou začnu plakat, pláču nejčastěji pro lásku.
Málokdo by věřil důvodům, proč jsem šla původně studovat herectví. Miluji život a zbožňuji literaturu. Přišlo mi, že obor herectví tak nějak obojí propojuje, že si mohu vyzkoušet spoustu životů a zároveň se zabývat inteligentními texty.
OBJEDNAT SI KNIHU Roman Tukavý – zápisky z 16. 5. 2009 Tak dneska se konečně spustil ten kurz, na kterej sem dva měsíce čekal. Začátek nevypadal moc slavně. Seděli sme v kruhu jak na nějaký skupině anonymních alkoholiků a říkali, kdo sme, proč tu sme a na co sme dobrý. Už to samo vo sobě bylo dost pochybný. Myslím si, že...
„Cizí lidé jsou přátelé, které jsme zatím nepoznali,“ řekla moje duchovní máma, která žije v New Yorku. Napadlo mě, že stejné je to i s cizími jazyky. Také to jsou zatím neznámí přátelé, kteří jen čekají na to, až se společně setkáme.
Proč se my blázni škrábeme, plazíme, plahočíme, hrabeme a vlečeme na vysoké kopce?
